Obecenství v Ondřejovicích CB                                                               

     Obec, která patří od roku 1964 ke Zlatým Horám, leží na trase Zlaté Hory — Mikulovice. Poprvé je uvedena roku 1263 pod latinským názvem Villa Andree, později německy Endersdorf. Ondřejovice byly od svého vzniku rytířským statkem (alod). Ten často měnil majitele a tak můžeme jmenovat roku 1504 Františka Těšínského z Levenberka, pak rod Schoffů, rod Maltitzů do roku 1714 a pak rod Jerinů. Při rozdělení Slezska roku 1742 připadla část obce za říčkou Olešnicí Prusku.
     V roce 1794 koupil panství pruský šlechtic Karel Ignác Salis, jenž založil roku 1795 obec Salisov. Jeho syn Karel vybudoval roku 1808 v Javorné (Latzdorf) železářskou huť s vysokou pecí, dva hamry a drátovnu. V r. 1822 tuto železárnu koupili opavští obchodníci Tlach a Keil a zmodernizovali j i pro výrobu pozinkovaného plechu. Ten se vyvážel i do Londýna, Paříže, Amsterodamu, Berlína a Athén. V roce 1847 získal statek rod Rudzinských, v jejichž držení zůstal do roku 1945. Původní rytířská pevnost, uváděná roku 1420, zanikla za třicetileté války, ale šlechtický zámeček z roku 1668 byl zbořen až roku 1960.
     První zmínky o kostele v obci jsou ze 13. století. Současný kostel sv. Martina a Panny Marie Sedmibolestné, hřbitov a ohradní zeď jsou chráněnými památkami. Jádro kostela pochází pravděpodobně z konce 16. století. V roce 1770 vyhořel a po sedmi letech byl obnoven. Ondřejovice jsou dosud největší obcí patřící pod správu města Zlatých Hor.

     V roce 1890 při národním sčítání: 183 čísel domů s 329 nájemníky, 226 domů - z toho 40 panství, 3 domy neobydlené, 4 shořelé a 4 demolované. 1391 obyvatel, z toho 631 mužského a 760 ženského pohlaví, 1371 katolíků, 20 protestantů. Podle ovocnářské zprávy se v obci nachází 700 jabloní, 600 hrušní, 500 třešní, 490 švestek a 200 ořechů. Koní celkem: 56(3 kobyly, l hřebec, 52 valachů). Hovězí dobytek: celkem 406 ( 89 telat, 11 býků, 44 jalovic, 254 krav a 8 tažných volů) K zámku patří pivovar, ovčinec, zámecké zahradnictví a palírna, v Javorné (Latzdorf) se nachází vysoká pec, 3 hamry a válcovna se strojním zámečnictvím, která patří firmě  Vincenz Tlach a Keil  z Opavy. V obci byly následující spolky: Zemědělský klub, školní Krejcarklub (zal. 1887), Pěvecký klub (zal. 1887), Hasičský spolek (zal. 1888). Průmysl v Ondřejovicích byl dosti živý: Důležitá je výroba vápna, palírna (vyrábí se líh z brambor a kukuřice), mlýn a kamenoprůmysl. Pro živnostnický průmysl se ročně vyrábí 518q materiálu pro výrobu zemědělských strojů, 2330q šedé litiny, 3270q kujného železa, 3147q klempířského zboží, 4610q železného plechu, 810kg zboží z barevných kovů Zaměstnání zde nalezlo 80 - 90 lidí. Dále jsou zde dvě pily. Pila na parní pohon leží sice na pruském území, ale je majetkem panství (nacházela se proti ondřejovickému nádraží). Pro ženy plynul hlavní příjem z šití rukavic. Téměř v každém domě byly od rána do večera slyšet šicí stroje. Z živnostníků pracovalo v roce 1890 7 ševců, 7 obchodníků, 5 hospodských, 4 krejčí, 3 kováři, 2 pekaři, 2 řezníci, 3 stolaři, 2 koláři, l soustružník rohoviny, l soustružník dřeva, l zámečník, l kameník, l sedlář. Živnostenská daň činila dohromady z panství a firmy Tlach a Keil z příjmů 899 fl. Přímá daň pak byla stanovena na 2764,23 fl, panství samo 1665,7fl.

     Osvobozené  Ondřejovice měly v  květnu  1945  kolem 1100 obyvatel  německé  národnosti.  Dne  9.  června  1945  přišlo 97   do obce 17 příslušníků pohraniční stráže a v září jejich rodiny. V prosinci se přistěhovalo několik rodin z Ostravska, takže koncem roku 1945 žilo v obci asi 100 obyvatel české národnosti a 1123 národnosti německé. Postupně přicházeli sem občané z východního Slovenska, Ostravska, Moravy i Čech, převážně dělníci a rolníci. Odsun Němců byl proveden roku 1946 mezi květnem a říj­nem, kdy klesl počet obyvatel z 1065 na 59. Roku 1947 se přistěhovalo několik rodin volyňských Čechů (9) a roku 1949 10 rodin rumunských Slováků. I když pohyb obyvatelstva v těchto letech byl značný, postupně se ustálil na výši kolem 700 osob. Veškerý život v obci řídil od osvobození do února 1946 správní komisař F. Prokša, později A. Mališka a J. Lukeš, kteří zajišťovali zásobování, obdělávání půdy i bezpečnost občanů. V únoru roku 1946 byla vytvořena správní komise s předsedou Josefem Šmehlíkem, jíž připadl kromě jiného velmi důležitý a náročný úkol — provést odsun Němců a současně zajistit dosídlení obce. Podařilo se to bez podstatného narušení zásobování a zemědělského provozu, i když doosídlování postupovalo pomaleji, než se čekalo. Působnost správní komise skončila ustavením národního výboru, vzešlého z voleb v květnu 1946, složeného ze zástupců tří politických stran: KSČ, sociálních demokratů a národních socialistů. Jeho činnost se zaměřila především na řádné obdělávání půdy, tehdy jen koňskými potahy i kravami, včetně neosídlených usedlostí, a na řádné plnění všech dodávek státu.

     K podstatnému obratu došlo po únoru 1948, kdy byl v obci utvořen desítičlenný akční výbor NF, složený ze zástupců KSČ, JSČZ, účastníků prvního a druhého odboje, TJ Sokola a výboru žen. Ten na své první schůzi 1. března 1948 za předsednictví J.Mynáře rozhodl odvolat 4 členy národně socialistické strany z MNV a doplnit počet členů dvěma členy KSČ a dvěma členy sociálně demokratické strany. Zároveň byl propuštěn tajemník MNV. Akční výbor NF koordinoval nadále veškerou politiku, hospodářskou a kulturní činnost v obci.
     Usídlení dělníci nacházeli v obci práci ve dvou továrnách. Roku 1947 byly obě spojeny a z jedné z nich byla zřízena lesnická učňovská škola s internátním ubytováním. Po jejím zrušení byl v objektu umístěn dětský domov pro děti předškolního věku. Strojírna po znárodnění připadla národnímu podniku Ostroj v Opavě a od 1. ledna 1966 Moravským chemickým závodům Ostrava. Vyrábělo se tu strojní zařízení pro chemický průmysl. Závod se 150 zaměstnanci oslavil v roce 1974 100 let svého trvání.
V červnu 1948 utvořilo asi 12 zemědělců strojní družstvo s předsedou Štěpánem Pěnčíkem v čele. Pro snadnější a rychlejší obdělávání půdy obdrželo traktor. Zemědělci pracovali sice společně, avšak úrodu si sklízel každý sám. Pro zemědělské ženy a pracující ženy v domácnosti bylo ustaveno prádelní družstvo s pračkou a mandlem, což podstatně ulehčilo ženám práci. Obě družstva pak přešla pod JZD třetího stupně, které vzniklo po delší přesvědčující kampani roku 1950. Byli do něho získáni všichni zemědělci až na jednoho. Společné ustájení dobytka bylo provedeno v březnu 1951 do kravínů bývalého velkostatku. Dobytek některých zemědělců byl předán ve velmi špatném stavu, takže hned od začátku zápasilo JZD s mnoha těžkostmi, zejména s nedostatkem krmiva, špatnou organizací práce i jinými potížemi. Situace se zhoršila natolik, že několik zemědělců z družstva vystoupilo a hospodařilo raději soukromě, i když s mnoha těžkostmi. Po nějaké době však opět do družstva vstoupili. Od 1. ledna 1961 převzal hospodaření v naší obci Státní statek s ředitelstvím ve Zlatých Horách.

     Národní výbor se od počátku snažil vytvořit pro dosídlence dobré bytové podmínky tím, že pro ně opravil v letech 1955—1958 18 domů. Přes tuto snahu zůstaly některé usedlosti nebo domky prázdné a chátraly. Proto se MNV rozhodl domky, které by nestály za opravu, zbourat. Při této akci pomáhalo ministerstvo vnitra. Roku 1960 byl zbořen i historický hrádek. V letech 1945—1946 sloužil jako přechodná ubytovna lesních a zemědělských brigád, potom byl jako objekt JZD užíván za skladiště materiálu a hnojiv.
     Kromě péče o dosídlence věnoval MNV velkou pozornost zlepšování podmínek pro kulturní život v obci. Tak byl roku 1956 upraven bývalý hostinec nákladem pouhých 10 tisíc Kčs na kino pro 100 diváků. Do té doby přijíždělo do obce pojízdné kino, jež promítalo v nevhodných místnostech hostince nebo sokolovny. První filmové představení v nově upraveném kině bylo sehráno 27. ledna 1957. Hrálo se dvakrát týdně pro dospělé a jednou pro děti. Kupř. roku 1962 bylo sehráno celkem 160 filmových představení, které zhlédlo 8500 diváků. Roku 1972 klesl počet představení na 122 a počet diváků na 4480. Vydatným pomocníkem MNV se stal místní rozhlas, pořízený roku 1950 nákladem 100 000 Kčs. Rozhlas sloužil nejen k rychlému informování občanů, ale vysílal i kulturní relace, při nichž účinkovali žáci zdejší školy a členové ČSM. Pomáhal v agitaci práce a při tlumočení díků občanům za zvlášť záslužnou pomoc při výstavbě obce i při jejich osobních jubileích. Pomocí rozhlasu byli občané zváni na brigády, akce Z, na pomoc JZD a na schůze. V akci Z byla ještě roku 1956 provedena úprava parku a zřízen taneční parket pro pořádání různých akcí školy a zábav v pěkném prostředí. Bytovou situaci v obci zlepšila generální oprava domů č. 183 a 12 nákladem 295 tisíc Kčs