J.   A.   KOMENSKÝ    a   jeho  potomci v Ondřejovicích

 

Svatební smlouva :

 

BRATR JAN AMOS KOMENSKÝ

MANDALENA WIZOVSKA

 

Léta páně 1618 v outerý po sv. Vítu stala se smlouva svatební dobrovolná, celá a dokonalá pány přáteli a lidmi dvojími k tomu dožadovanými, slovutným panem Janem Šiffem, Martinem Kopejtkem, Janem Čobtem, Eliášem Gollusem, Matyášem Šiffem, Janem Czišem, Albrechtem Spilerem, měštěníny a sousedy fulneckými, tolikéž panem Mikulášem Pitruší, Janem Průsakem, Janem Slyvkou, Janem Koblížkem, Valentýnem Provazníkem, Jiříkem Rožkem, Janem Kralickým a Václavem Příborským, měštěníny zdejšími na místě dvojí poctivosti hodného kněze bratra Amose, správce církevního v městě Fulneku, na ten čas ženicha strany jedné a urozeným panem Janem Volffem Meziříčským z Kozlova a pány staršími věku toho na ouřadu jsoucími na místě Mandaleny, dcery nebožtíka Buriana Wizovského z města Zábřeha na Moravě, na ten čas nevěsty strany druhé a to taková, kterak dotčený dvojí poctivosti hodný kněz bratr Jan Amos, oblíbivše sobě zvláštním řízením Božím touž Mandalénu, za věrnou manželku ji do všeho statečku svého, který nyníž má a neb ještě budoucně jakýmkoliv nápadem a neb způsobem míti by mohl, hned od datum smluv těchto svatebních přijímá a ji v tom ve všem mocnou dědičku a nápadníci činí. Kromě sobě toliko 100 zlatých na hotově, knihy svý všecky vymiňuje a věci posvátný tak, aby to na svobodě maje, mohl buďto za zdravého života dáti aneb na smrtelné posteli o tom poručiti, komuž by se jemu líbilo a zdálo ETC. Týmž způsobem oddávající se táž Mandalena Wizovská témuž dvojí poctivosti hodnému knězi bratru Janu Amosovi za věrnou a pravou manželku jej v všem statečku svém hned od datum smluv těchto svatebních mocných dědicem a nápadníkem činí, kromě sobě toliko 400 zlatých na hotově, všecky své truhelné a chodící šaty a ze 3 leží šatů ložních vymiňuje a na svobodě pozůstavuje, tak aby těmi věcmi svobodně vládnouti a je komužly se jí dobře líbilo a zdálo, buďto za zdravého života dáti a neb na smrtelné posteli poručiti mohla.

 

Mandalena Komenská a její dva synové jsou pochováni na přerovském hřbitově, poblíž dnešního kostela na Šířavě.

S druhou manželkou Marií Dorotou Cyrillovou se J. A. Komenský oženil 3. září 1624 v Brandýse n. Orlicí. Z tohoto manželství měli čtyři děti - Dorotu Kristinu, Alžbětu (tato větev nás bude zajímat), Zuzanu a Daniela.

Dorota Kristina se v roce 1649 provdala za bratrského kněze Jana Molibora. Druhá Alžběta se narodila v r. 1628 a 19. října 1649 se provdala za pomocníka J. A. Komenského Petra Figula Jablonského narozeného 1619 v Solnici (zemřel 12. 1. 1670 v Memelu). Zuzana se narodila 5. září 1643 v polském Elblangu. Daniel se narodil v r. 1646. Zahynul při námořní katastrofě 1. května 1696.

Je možné, že Komenský měl z manželství s Marií Dorotou ještě jednu dceru a to nejstarší Marii. Její jméno není zatím však ještě přesně zjištěno. Ví se jen, že se provdala roku 1644 a byla manželkou Kryštofa Kunráda, emigranta z Lužice, amsterodamského knihtiskaře. Usuzuje se to podle Kunrádovy žádosti o povolení tisknout Kancionál, kde se podepsala s ním Maria Comenii.

Vrátíme se ke druhorozené dceři Alžbětě, z jejíž větve pochází náš potomek, který žil od r. 1913 do pensionování na Ondřejovickém panství.

Alžběta se provdala za Figula Jablonského. Se svým manželem, významným českobratrským biskupem, měla šest dětí, z kterých se nejvíce proslavil Daniel Arnošt Jablonský (26.11.1660 - 25.5.1741), který byl vrchním dvorním kazatelem na pruském královském dvoře a od r. 1733 pak presidentem pruské akademie.

Danielův bratr Samuel Amos Figulus měl syna Jana Figula (1686 - 1760), jehož chlapec Samuel Figulus, exulantský kazatel v Husinci u Střelína (1728 - 1771) měl z manželství s Annou Kateřinou Kohlovou (1811) potomka Karla Alexandra Figula (1754-1833). Z manželského svazku s posledně jmenovaným Figulem a Juliánou Dorotheou Hankeovou (1771-1826) bylo sedm dětí. M.Dr. Karel Friedrich Julius Figulus (1795-1857), M.Dr. Wilhelm Figulus, Wilhelmina Figulusová Oppermannová, Augusta Friederika Emílie Figulusová Langeova (1801-1877), M.Dr. Theodor Figulus (1815-1871), Bernhard a August Figulus).

Sledované jméno Wollenhaupt se poprvé vyskytuje v sedmém pokolení po Komenském, když se dcera Gotthelfa Langeho (1780-1851) a Augusty Friederiky, Emilie Alexandra Helena Friederika (1827 - 1887) provdala 27. září 1847 za M.Dr. Richarda Luthera Wollenhaupta (1.11.1817 - 11.9.1879), lékaře z Neustatu (dnešní Prudnik) v Horním Slezsku. Manželé Wollenhauptovi měli šest dětí - Alfréda (1848 - 1898), Georga (1850 - 1900), Franze (1857- 1935), Maxe, Martu a Gertrudu. Jejich v pořadí třetí dítě František Wollenhaupt je právě ten, který je pohřben na jesenickém hřbitově.

Narodil se 21. února v Prudniku (Neustadtu). Dne 17. října 1885 se oženil s Františkou Günterovou narozenou 7. ledna 1864 v Drážďanech. Z Německa se manželé Wollenhauptovi i se synem Eberhardem přestěhovali na Moravu do Hranic, kde se stal František Wollenhaupt nadlesním na hranickém panství. Jeho rodina bydlela v tamním zámku téměř čtvrt století. V Hranicích se jim narodily další děti. Herta Františka 19.10.1890 a Gero Comenius 23.4.1894. Jejich křty jsou zapsány v matrice evangelického sboru v Suchdole nad Odrou, jehož byla rodina Wollenhauptova členem.

Velkostatek Hranice - Lipník patřil v té době kněžně Gabriele z Hatzfeld-Wildenburku a měl celkem 8682 ha polí, zahrad, luk, lesa i neplodné půdy a zastavěných pozemků. Ředitelem tohoto velkostatku byl Josef Velgart, duchovním Jan Veizettel a nadlesním František Wollenhaupt. Dále zde byli zaměstnáni čtyři revírníci a jeden adjunkt. Hranice v té době měly přes 8000 obyvatel. Jejich dcera Františka Herta, která se narodila v Hranicích, se provdala 23. ledna 1910 na hranické radnici za PHDr. Alfréda Schmitmayera, profesora hranické hospodářské školy nar. 22.4.1882 v Plzni. Oddávajícím farářem byl suchdolský pastor Alfréd Janík. Z Hranic se manželé odstěhovali do Brém, kde se Dr. Schmitmayer stal knihovníkem. Z tohoto období jsou známé práce zabývající se především českou pobělohorskou emigrací.

V roce 1913 František Wollenhaupt služebně přesídlil do Ondřejovic ve Slezsku na panství Artura Rudziňského z Rudna. Ondřejovice byly v té době součástí Zlatých Hor (Cukmantlu). V té době měly 1358 obyvatel. Proslavily se především doly na železnou a měděnou rudu, známý byl i zdejší mramor, pískovec a žula. Velké železárny, vápenka a pila byly majetkem Artura Rudzinského z Rudna.

Konec života prožili nanželé Wollenhauptovi v Jeseníku, Jejich dva synové zemřeli v mladém věku. Gero Comenius padl 22. září 1915 v Soucher ve Francii, Eberhart 16. února 1920 v hornorakouském a lázeňském středisku Gmunden podlehl těžkému zranění, které utrpěl na italské frontě na řece Piavě.

Tesknotu a osamělost manželů pak rozptyloval jejich vnuk Horst Schmitmayer, syn Hertin, který byl u nich na vychování. Ve Frývaldově navštěvoval také německou a pak i střední školu.

František Wollenhaupt zemřel v r. 1935 a jeho manželka v roce 1936. Až do konce svého života se Wollerhaupt živě zajímal o svého předka. Dokladem toho jsou dopisy uložené v Uherskobrodském muzeu J.A.Komenského. Z nich se dovídáme, že František Wollenhaupt procestoval celý rodný kraj J.A. Komenského, v Nivnici navštívil rodný mlýn Komenského a zjišťoval, kdo je jeho majitelem.

Dnes žije z větve rodiny Wollenhauptovy přes čtyřicet potomků J.A. Komenského, většinou z 11. a 12. pokolení po Komenském a jsou usazeni převážně v SRN. Komenského druhá žena zemřela v polském Lešně a třetí manželství Komenského s Janou Gajusovou bylo bez dětí. Pro úplnost je možno uvést, že v USA žije paní Gerta Ludmila Figulusová-Kalliková, její syn Jan Ferdinand (nar.1940), jenž má dceru Linettu, a dcera Jarmila (nar. 1944) s dětmi Paulem (1967) a Michaelou (1969). Paní Gerta Ludmila Figulusová-Kalliková vlastní diamantový prsten, rodinný šperk, který věnoval kdysi J.A.Komenský své dceři Alžbětě.