SLOVO - LOGOS ze Zlatých Hor v Jeseníkách

Kříže

 

KŘÍŽ U SILNICE

 

Je to už více let, co mne prosté svědectví o tom, že Pán Ježíš je schopen odpustit mé hříchy, přivedlo k tomu, že jsem si klekl na kolena a poprvé se modlil nikoli proto, že se to má, nebo že jsem právě nějaký zjihlý, ale proto, zeje to jediná má šance. Za tu dobu jsem prošel vlivem několika skupinových názorů, a tak jsem mohl porovnávat, ujasňovat. Asi před deseti lety jsem začal slýchávat úvahy na téma, že vítězství Ježíše nad mocí zla znázorněné křížem, na němž on visí ukřižovaný, je chyba, protože on je živý, vzkříšený a smrt ho nepřemohla (1K 15,55). Lépe prý by bylo používat pouze symbol prázdného kříže.

Po nějakém čase jsem byl zase veden k pochybnostem o pravosti vyznání těch lidi, kteří symbol kříže užívají, ať už jako doplněk svého oblečení, nebo třeba dekorativní prvek bydlení. Také když někdo někde kázal o Pánu Bohu, a nebylo to právě podle našeho dobrého způsobu, nebyl to dobrý způsob. Kupodivu. Vždyť Pán Ježíš na podobnou reakci učedníků odpověděl:. Kdo není proti nám, je s námi." (Mk 9,40)

Nejednou jsem byl svědkem situace, kdy se někdo významně pousmál či pochybovačně vyjádřil o smyslu nějakého kříže při silnici. Dovolte, abych místo komentáře k tomuto postoji napsal úryvek z vyprávění jednoho svého známého:

„Vraceli jsme se s rodinou z dovolené. Naposledy jsme se rozhodli zastavit na malém plácku při silnici, na místě, odkud byl rozhled na celou tu nádhernou krajinu, ve které jsme právě strávili tolik krásných chvil. Znovu jsme nasedli do auta a pokračovali v cestě. Pak už si nepamatuji nic, jen bílé stěny nemocničního pokoje. Když jsem se po roce lékařské péče vrátil domů, napadlo mě nechat udělat snímky z filmu, který zůstal založený ve fotoaparátu, jež jako jeden z mála věcí i osob naši nehodu přestál bez úhony. Podívej, tenhle snímek byl poslední. Jsme na tom plácku pří silnicí. Vidíš ta ,Boží muka'za námi? Vůbec jsme je nevnímali. Vůbec jsme se před nimi nechtěli fotit. Když jsem je ale po návratu z nemocnice na snímku uviděl, uvěřil jsem, že mne před smrtí zachránil Pán Bůh. Rozhodl jsem se dát mu místo ve svém srdci."

Toto není úvaha o kříži u silnice. Je to úvaha o pokoře, o kterou musím bojovat stejně jako kdokoli jiný. A stejně jako kdokoli jiný jsem také mnohokrát prohrál. Ale chci se jí učit, protože mám-li mít radost z toho, že je zvěstováno evangelium, musím vědět, že jiný to může dělat jinak a že Pán Bůh si místo mne může použít i  kámen u silnice.

- karel velkoborský, KS Nýrsko


Článek je převzat z časopisu "Život víry" říjen 2005, který vydává měsíčně Křesťanská misijní společnost (KMS)