Obecenství v Ondřejovicích CB                                                               

Kdo závodí, nedostane cenu, nezávodí-li podle pravidel

V neděli 12. září 2004 jsme se sešli na chalupě u Kubových u domácího krbu a strávili pěkné chvíle nad kázáním, které poslal bratr kazatel Karel Toušek - "Kdo závodí, nedostane cenu, nezávodí-li podle pravidel", 2Tm 2,5.  Trochu jsem se s kázáním opozdil, protože mne zaskočil pobyt v nemocnici. Takže celý text tohoto skvělého kázání najdete zde. Tak se ponořte do těchto myšlenek po úvodu - Nevíte snad, že ti kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali! Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný. (1K 9,24-26). Z tohoto setkání však nejsou obrázky.

Prohlédněte si několik obrázků z nedělního shromáždění 8. srpna 2004. Tématem kázání bylo obrácení Kornélia (Sk 10,1-48) - prvního pohana. Počasí nám přálo, slunce s mírným větříkem, který laškoval s volně ležícími listy papíru.... Obrázky najdete v galerii nebo kliknutím na vedlejší obrázek.

      Ještě vidím před sebou, milí přátelé, jak sedíme pod jasany v Ondřejovicích vždy v těch letních měsících v neděli ráno, v Den Páně, a oslavujeme Boha písněmi, modlitbou, nasloucháním radostného evangelia o našem spasení a máme vzácné obecenství. Domluvili jsme si, že se pokusíme využít internetu , abychom zůstali v tom vzácném obecenství bratrském po celý rok. Proto píšu první poznámky k rozvážení vzácných textů z Písma, abychom se dál vzájemně vzdělávali ve víře a lásce, pomáhali si jako poutníci k nebeskému cíli a vzájemně se za sebe modlili.

     Měsíc září je pro mne vždy rozpomenutím, že před 65 léty, směl jsem z milosti Boží začít nový život v Kristu. Proto jsem pro tuto první neděli zářijovou zvolil udaný text o prvním a posledním Adamu, jak to z inspirace Ducha sv. vyložil apoštol Pavel. Nepíšu doslovné kázání, jen myšlenky, jak jsem pochopil evangelium Kristovo z textů.

     Čteme-li pozorně ty zprávy z prvních třech kapitol v Bibli o stvoření, pochopíme hned, že Bůh Stvořitel učinil nás lidi jako korunu stvoření k svému obrazu, tedy k něčemu úžasnému a vznešenému. Nejdříve použito je slova: člověk- pak muž a žena — spojeni v jedno, a teprve označení Adam pro muže a ženu společně. Stalo se tak zvláštní výzvou: Muž měl dát jméno zvěři, ptactvu… a při tom poznává, že ze všeho stvořeného nemá nikoho sobě blízkého. Proto jedinečným způsobem je stvořena pro osamoceného člověka pomoc, která by při něm byla. To popsání, že to učinil sám Bůh, z těla muže, který při tom spal a když procitl, vidí svou ženu, kterou uchváceně a přesně pojmenoval: z muže vzata, tedy jeho kost, jeho duše jemu na úrovni. A oba jsou čistí(nazí a nestydí se před Bohem). Tak je popsáno tajemství manželství podle Božího plánu stvoření. V ep. Ef 5. kap. Pavel to vystihuje slovem: tajemství. Tajemně předjímá Krista a jeho církev. Ale člověk Adam — muž i žena — zhřešili v ráji, když se dali svést ďáblem k svévoli, přestali věřit Božímu hlasu: nejíst ze stromu poznání dobrého a zlého, neurčovat si svévolně, co je zlé a dobré, to jen Bůh dokonale rozpoznává a člověku dal poznání skrze své slovo. Podstata hříchu a následku smrti, je právě v této neposlušnosti a svévoli, žít jako Bůh. A to známe ze své vlastní duše i srdce, jak to chtivě děláme, pyšně, po svém, bez zodpovědnosti, v nevěře Bohu. Ano, k tomu nemusíme mít víru, že jednou umřeme. To se děje důsledně a bez výjimky. Ale věřme, že Bohu to není lhostejné. Bůh vše soudí a chce pomoci člověku, ano k tomu máme pak všechny ty další kapitoly z Bible. Pomáhá nám i rozum i svědomí, i láska k pravdě.

     Bůh Stvořitel a Pán hned po hříchu v ráji vyjevuje Adamovi zemskému a provinilému, smrtelnému, že přijde z rodu ženy syn, který dá základ novému pokolení Božích synů z rodu prvního Adama. Nový zákon začíná právě tím rodokmenem Ježíše, syna Marie (Mt 1,16). A s pomocí Boží bych rád tuto radostnou zprávu evangelia Kristova rozváděl. Rozpomeňme se, s jakým důrazem mluví celé Písmo o potřebě obrácení člověka k Bohu, doslovně: k Ježíši Kristu jako Pánu, o znovuzrození z Ducha sv., bez něhož nikdo nevejde do Božího království, (J 3; Tit 2,11-14). Apoštol Pavel našel nejstručnější vystižení toho evangelia, když tak často poukazuje o potřebě začít nový život v Kristu. Křesťanem je jen ten, který začal skrze upřímné pokání a osobní vydání svého srdce Pánu Ježíši skrze víru v Ježíše Krista, který se obětoval na kříži jako Beránek Boží za nás, i za mne. Proto končím udáním písně: Tak jaký jsem, ač nemám nic, však že mi krev tvá kyne vstříc, Beránku Boží, k Tobě jdu. Amen.